O následujícím rozhovoru pan Zdeněk Vojtíšek k první části jeho vydání (otázka 1-4) na stránkách Náboženského servisu (https://info.dingir.cz/2021/11/rozhovor-s-lumirem-laskou-buddhou-maitrejou-1/) dne 30. 11. 2021 uvedl:

​

„Rozhovor s Lumírem Láskou vznikl na základě reakcí na článek Rozruch mezi českými buddhisty (24. 6. 2021). Článek totiž ještě více vyhrotil probíhající diskusi o oprávnění pana Lásky používat titul „Buddha Maitréja“, o společenství Srdce Dharmy, které kolem něho vzniklo a které vede, o jeho knize Maitreya Buddha Sútra aneb Prázdnota … matka dědiců nesmrtelnosti i o dalších tématech. Redakce Náboženského infoservisu požádala o článek mnišku tibetského buddhismu Tenzin Palmo (vyšel pod názvem Co je a co není buddhismus 15. 7. 2021) a o rozhovor pana Lásku. Otázky byly panu Láskovi odeslány v polovině srpna, odpovědi přišly na začátku listopadu v rozsahu 114 normovaných stran.

Rozhovor vychází v Náboženském infoservisu ve dvou dílech, přičemž první díl je krácen minimálně, druhý díl je krácen podstatně více a jeho součástí odkaz na plnou verzi rozhovoru. Zkrácení je naznačeno třemi tečkami v hranatých závorkách: […]. V celém textu bylo provedeno minimum redakčních úprav.“

 

K druhé části rozhovoru na stránkách Náboženského servisu (https://info.dingir.cz/2021/12/rozhovor-s-lumirem-laskou-buddhou-maitrejou-2/) pan Zdeněk Vojtíšek dne 9. 12. 2021 uvedl:

 

„Na přání Lumíra Lásky byl druhý díl rozhovoru (první díl je zde) 27. prosince 2021 odstraněn.“

 

 

​

Sangha SRDCE DHARMY se k tomu vyjadřuje:

​

Sdělení pana Zdeňka Vojtíška „Na přání Lumíra Lásky byl druhý díl rozhovoru 27. prosince 2021 odstraněn.“ je zavádějící. Pan Zdeněk Vojtíšek druhý díl rozhovoru zveřejnil bez autorizace ze strany Lumíra Lásky. Lumír Láska na to pana Zdeňka Vojtíška upozornil a pan Zdeněk Vojtíšek v souvislosti s tím po vzájemné dohodě s Lumírem Láskou rozhovor stáhl. Pan Zdeněk Vojtíšek má ode dne 10.1.2022 druhý díl rozhovoru (tj. otázky 5-12) ze strany Lumíra Lásky k dispozici, ale dosud jej nezveřejnil a se Sanghou SRDCE DHARMY nijak nekomunikuje. Sangha SRDCE DHARMY se domnívá, že je to z toho důvodu, že pan Zdeněk Vojtíšek, respektive Náboženský infoservis byl rovněž tak osloven se zveřejněním dle Sanghy SRDCE DHARMY se zásadním sdělením v zájmu všech bytostí pro rok 2022 https://www.srdce-dharmy.cz/post/kristus-je-buddha-stastny-zlaty-vek, které toto uskupení považuje za sdělení zcela výjimečné ve smyslu možnosti duchovního obrození lidí z celého světa, a to ať už věřících, nebo nevěřících, ať už duchovně praktikujících, či nikoliv, což má mít dle Sanghy SRDCE DHARMY z psychologického hlediska ve výsledku pozitivní dopad na kvalitu životního prostředí, na kterém záleží bytostem všem, bez ohledu na víru či vyznání. Sangha SRDCE DHARMY se domnívá, že jste to vy, čtenáři, respektive každý jednotlivý z vás, komu má být umožněno, aby si článek přečetl, aby tak mohl teprve potom sám za sebe rozhodnout, zda má text „KRISTUS je BUDDHA“ potenciál znesvářené lidi usmířit a ostatní náboženství sjednotit. 

​

S ohledem na uvedené Sangha SRDCE DHARMY nepovažuje jednání ze strany pana Zdeňka Vojtíška za čestné a korektní.

 

Pokud na sebe už jednou vzal https://dingir.cz/ dobrovolnou roli „náboženského infoservisu“, tento by dle mínění Sanghy SRDCE DHARMY neměl zveřejňovat pouze to, co se panu Vojtíškovi a jeho kolegům líbí anebo nelíbí a v případě, kdy se něco nelíbí namísto ochoty vést komunikaci ve Vzájemné Úctě a na úrovni volí roli „mrtvého brouka“, protože v takovém případě jde bez bližšího vysvětlení a odůvodnění přirozeně o CENZURU.

 

Pokud se Sangha SRDCE DHARMY nemýlí, není možné https://dingir.cz/ považovat za médium nezávislé a v takovém případě je možné domnívat se, že jeho provoz a činnost je podporována zájmy stran, které si nezávislost tohoto média nepřejí. Pokud by to byla pravda, nedá se o médiu https://dingir.cz/ hovořit jako o „náboženském infoservisu“, ale o servisu, který dle svého vlastního soukromého a subjektivního uvážení upřednostňuje to, co za vhodné uznává a to, co za vhodné neuznává, o tom informovat odmítá. 

 

Pokud by se tato doměnka potvrdila jako pravdivá, pak by bylo možné, že není pravdou, co má https://dingir.cz/ uvedeno v odkazu „Co je Dingir“ https://dingir.cz/index.php?co=web/coje (text zálohován dne 3.2.2022) zejména pak ve smyslu: „Dingir náboženství ani jeho jednotlivé formy nepropaguje ani neodsuzuje; pokouší se k nim přistupovat otevřeně a nepředpojatě. Proto není vydávání časopisu závislé na žádném subjektu.“ a „Nový podtitul "časopis o současné náboženské scéně" vyjadřuje vůli redakční rady nezůstávat jen u organizovaného náboženství a nesoustřeďovat se jen na zajímavé, ale přece jen okrajové jevy.“, protože v takovém případě by Dingir přinejmenším projevoval ochotu k vedení komunikace ve Vzájemné Úctě, namísto aktuální role „mrtvého brouka“, aby naše pochybnosti rozptýlil. (komunikace mezi Sanghou SRDCE DHARMY a Dingir kompletně zálohován).

 

Pokud by se uvedené potvrdilo jako pravdivé, https://dingir.cz/ by nebyl nezávislým zdrojem informací o náboženstvích a za takových okolností vzniká prostor pro aktivní účast pro takové uskupení nezávislých lidí, kteří by založili Náboženský infoservis, který by byl skutečně médiem nezávislým. U takového média si Sangha Srdce Dharmy jako náboženská tradice vyhrazuje právo čas od času je oslovit a v zájmu všech bytostí sdružených v elementu Samsára aktualizovat informace o této tradici.

​

Pokud jde pak o odstavec: „V souvislosti s uvedeným, za nás všechny v Sanze SRDCE DHARMY, pane Vojtíšku, konstatuji, že si Vás vážíme zejména proto, že jsme u Vás žádný prvoplánový odpor či pohrdání nezaregistrovali, že jste nás oslovil ve Vzájemné Úctě, a tedy bez jakýchkoliv sklonů k agresivitě, tedy slušně, čestně a upřímně. Váš osobní přístup hovoří sám za sebe, je proto následování hodný a jako takový spadá do VIZE Zlatý Věk. I kdyby ti, kterým jste příkladem, oponovali tím, že se mne nebo Sanghy SRDCE DHARMY ptali zrovna tak jako Vy, pak konstatuji, že to tak není.“ který je v níže uvedeném rozhovoru ze strany Lumíra Lásky směřován směrem k panu Vojtíškovi, pak jej prozatím vy čtenáři berte s rezervou, protože Lumír Láska se směrem k panu Vojtíškovi takto vyjadřoval v době před shora uvedenými skutečnostmi. 

 

S láskou a úctou

Sangha SRDCE DHARMY

​

​

​

Rozhovor s Lumírem Láskou – Buddhou Maitréjou

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Následující rozhovor s Lumírem Láskou vznikl na základě reakcí na článek Rozruch mezi českými buddhisty (24. 6. 2021). Článek totiž ještě více vyhrotil probíhající diskusi o oprávnění pana Lásky používat titul „Buddha Maitréja“, o společenství Srdce dharmy, které kolem něho vzniklo a které vede, o jeho knize Maitreya Buddha Sútra aneb Prázdnota… matka dědiců nesmrtelnosti i o dalších tématech. Redakce Náboženského infoservisu požádala o článek mnišku tibetského buddhismu Tenzin Palmo (vyšel pod názvem Co je a co není buddhismus 15. 7. 2021) a o rozhovor pana Lásku.

 

30. 11. 2021

Náboženský infoservis,

Zdeněk Vojtíšek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

​

​

​Povězte nám na začátek, prosím, kolik je Vám let, jaké máte vzdělání a zaměstnání.

 

Dobrý den. Této dočasné fyzické formě, kterou po světském způsobu nahlížení oslovujete, je 41 let (7. 12. mi bude 42). Má skutečná povaha je Buddha, to je Prvotní Stav prostý počátku a konce, tedy rovněž tak prostý představy „čas“, a tedy „věk“. ​

 

Podle světského způsobu nahlížení mám vzdělání středoškolské, z pohledu duchovního disponuji nejvyšším možným poznáním. Svůj veškerý čas věnuji zejména sdílení tohoto poznání, tj. Poznání Buddhy. S uvedeným souvisí služba Třem Klenotům, tj. Buddha, Dharma (tj. Poznání Buddhy) a Sangha (tj. společenství blahovolných přátel, kteří se ve Vzájemné Úctě navzájem podporují v uskutečňování Poznání Buddhy). S uvedeným rovněž tak souvisí VIZE Sanghy SRDCE DHARMY s názvem VZÁJEMNÁ ÚCTA s podtitulem Důstojný život v důstojné společnosti.

​

Vize Vzájemná Úcta sleduje motivace lidí Dobré Vůle, to jest takových, kteří jsou již natolik vyzrálí, že rozumí tomu, že jejich působení v zájmu celku je rovněž tak působením v zájmu jednotlivců, a proto se věnují jakékoliv činnosti a působení, které je v zájmu všech ostatních bytostí, to vše rovněž tak v souvislosti s Listinou základních práv a svobod. Vize VZÁJEMNÁ ÚCTA má současně za cíl propojování těchto lidí Dobré Vůle, proto aby bylo dosaženo Synergického Efektu právě ve smyslu „důstojný život v důstojné společnosti“, který je základním, nezbytným, světským a životní prostředí podporujícím předpokladem k tomu, aby se lidé mohli vnitřně zastavit, upokojit, aby tak následně získali příležitost věnovat se duchovnímu vzdělání, aby tak mohli porozumět tomu, čemu porozuměl člověk před tím, než se sám mohl stát Buddhou a také tomu, proč má nyní Buddha motivaci sdílet své Poznání právě s ním. Komu dává tato vize smysl a chtěl by se k ní připojit, má možnost kontaktovat členy Sanghy SRDCE DHARMY.

 

​

Jaká byla Vaše duchovní cesta? Vím o Vás, že jste byl kdysi součástí kruhu kolem duchovního dědictví Františka Drtikola. Přivedl Vás tento zájem k buddhismu?

 

Starobylá moudrost praví: „Poznání vede skrze utrpení.“ A u mne tomu nebylo jinak. Podobně jako Princ Siddhártha a budoucí Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA, který záhy po svém znovu‐zrození přišel o svou matku, když zemřela, přišel jsem v raném dětství o matku i já, protože o mne pro své osobní spory s mým otcem fakticky nejevila zájem. Přestože můj drahý – již zesnulý – otec dělal vše pro to, abych si svou situaci nepřipouštěl, vnitřně jsem věděl, jak se věci ve skutečnosti mají a na základě toho jsem také zakoušel hluboké trauma.

 

Další hluboká a bolestivá rána která následovala, byla smrt mého drahého dědečka Jana z tátovy strany. Kromě toho, že to byl podle všech ostatních lidí, kteří ho dobře znali, dobrý a laskavý člověk, který měl pro každého své SRDCE dokořán otevřené, na všechny myslel se stejnou láskou, měl o všechny stejnou starost a nikdy nikomu nestranil, pamatuji si velmi živě konkrétní společné zážitky i to, jak jsem se v jeho laskavé a pečující přítomnosti cítil, protože mne bral se vším respektem a naprosto vážně a stejně tak mi naslouchal, přestože jsem byl v očích jiných, tehdy dospělých lidí, jen malé dítě. Kdo takového člověka poznal, ten ví, jaká je to ztráta, když o něj přijde. Teprve s mým Probuzením jsem si uvědomil, že je to nevyhnutelné a že naprosto stejným situacím (ať se třeba jen zdánlivě mohou na první pohled jevit jinak) čelí každá bytost, která dá vzniknout PŘÍČINĚ svého znovu‐zrození, se kterou naprosto přirozeně souvisí i všechny ostatní následky. ​

 

Velmi traumatizující pro mne již jako pro dítě bylo také mé velmi senzitivní vnímání světa. Jasně si vzpomínám, jak mne zraňovalo, když spolu dospělí v mé přítomnosti komunikovali a já registroval, že říkají něco, co si ve skutečnosti nemyslí a následně dělají to, co si ve skutečnosti dělat nepřejí. ​

 

V té době mne ta jejich hra na dobrovolnou nesvobodu rozčilovala. Nerozuměl jsem, proč to vůbec dělají, když to prostě stačí nedělat. Viděl jsem, jak tím sami sobě ubližují, a jejich bolest jsem s nimi spoluprožíval. Z toho důvodu jsem si PŘÁL (a svému přání jsem podléhal), aby si v mé přítomnosti už neubližovali. A ze stejného důvodu jsem přirozeně na principech tohoto vzájemného zneužívání odmítal fungovat. ​

 

To bylo příčinou spousty nedorozumění. Každý, kdo fungoval na principech vzájemného zneužívání a vyžadoval, abych s ním fungoval na této úrovni, mne považoval za podivína. Připadal jsem si osamělý. (Teprve s mým Probuzením jsem si uvědomil PARADOX, že osamělejší je ten, kdo funguje pod vlivem kolektivní KARMY na principech vzájemného zneužívání. Porozuměl jsem také tomu, že jsem sám sebe – skrze své vlastní PŘÁNÍ, aby si ostatní v mé přítomnosti již neubližovali – dobrovolně poutal do kolektivní KARMY. Tak jsem se tohoto PŘÁNÍ zřekl.) ​

 

Mé tehdejší autority si to vysvětlovaly tak, že k nim nemám respekt a že jsem záškodník, který má za cíl je provokovat, ale tak to nebylo. Ve skutečnosti jsem je pro uvedené důvody ani nemohl jako autority respektovat, a proto jsem se nemohl ani chovat jinak. ​

 

Toto vzájemné nedorozumění se z mé strany jevilo jako bezdůvodný sklon k rebelii a neochota respektovat pravidla, ze strany autorit směrem ke mně pak jako tendence mne krotit a napravovat. ​

 

Protože jsem byl v té době ponořený do svého utrpení a z místa této role oběti jsem se dokázal zaměstnávat pouze svými představami o tom, jak mne nikdo nechápe, neměl jsem ani ochotu, a tedy ani schopnost vidět, že všichni, kdo podléhají kolektivní KARMĚ, jsou bytosti trpící a jsou na tom stejně bídně jako já. A protože jsem neměl ochotu a schopnost to vidět, pohrdal jsem touto jejich slabostí a ve své bezmoci jsem se na tu jejich slabost zlobil a vysmíval se jí. V té době jsem ještě nerozuměl svému vlastnímu utrpení, kterým bylo pokrytectví: „Jak to, že v oku svého bratra vidíš třísku, ale trám ve vlastním oku nevidíš?“ (Matouš 7:3) Všechny ty projevy výsměchu byly ve skutečnosti převlečeným pláčem, který je přítomen v bolesti z bezvýchodnosti lidské situace, ze které jsem v té době ještě neviděl východisko. A protože můj táta také východisko neviděl, bylo to pro nás oba v našem společném soužití velmi náročné. Táta si se mnou nevěděl rady a nerozuměl tomu, proč se chovám tak, jak se chovám a proč se prostě nedokážu, tak jako všichni ostatní, přizpůsobit většině. Vzpomínám si, jak mi často v situacích, které pro něj byly naprosto přirozeně – tak jako pro mne – bezvýchodné, podrážděně říkával: „Proč prostě nemůžeš být normální?!“ Já jsem byl zase vnitřně rozervaný, protože přizpůsobit se většině mi přišlo stejně šílené, jako se jí nepřizpůsobit. Táta to v té době vnímal tak, že mu to snad dělám naschvál a někdy to zacházelo do takových extrémů, že mě obviňoval, že mu chci zničit život. To, že si myslel, že mu to snad dělám naschvál, mne pak zraňovalo ještě víc, protože jsem o sobě věděl, že ho miluji a taková obvinění jsem pak vnímal jako důvody ke svému dalšímu a „odůvodněnému“ rozčilování a trucování. Byl to začarovaný kruh a kouzlo, které by jej prolomilo, jsem měl teprve objevit. ​

 

Nyní již rozumím, a proto s každým, kdo se o sebe a své bližní zajímá, sdílím, že právě toto subjektivní „odůvodnění“ je ono „oko za oko, zub za zub“, kterým sám sebe každý, kdo neuskutečnil Poznání Buddhů, poutá prostřednictvím takto „oprávněných nároků na zlobu“ a z nich povstávajících představ o „křivdách“ do karmických souvislostí, které neberou konce. ​

 

Tedy pro každého, kdo sám v sobě bude na základě Nevědomosti tvořit svá podobná „odůvodnění“, pro každého, kdo se bude na základě Nevědomosti držet takových „odůvodnění“ (příčina), nebude možné vymanit se z vleku svých opětovných „důvodných rozčilení“ (následek). Pro takové bytosti není možné, aby sebe z vleku svých „důvodných rozčilení“ Osvobodily a pokud to pro ně možné není, znamená to, že podléhají karmické souvislosti. Pokud karmické souvislosti podléhají (příčina), není zrovna tak možné, aby od svých „důvodných rozčilení“, které na všechny ostatní bytosti kladou, od těchto svých „důvodných rozčilení“ všechny ostatní bytosti osvobodily, a tak karmickou souvislost ukončily. Tedy OCHOTA porozumět svému vlastnímu utrpení je ZÁKLADNÍ předpoklad a podmínka k tomu, abychom porozuměli utrpení Všech Ostatních bytostí, a jedině ten, kdo takovou úroveň duchovní praxe sleduje a uskutečňuje (příčina), je schopen na základě tohoto porozumění přestat klást podmínky na sebe samého, a tak přirozeně i na všechny bytosti ostatní. Jedině taková bytost má MOŽNOST opustit kolektivní karmickou souvislost, a tedy sebe z koloběhu zrození a smrti Samsára vyvázat a vejít tak do Nirvány, nebo do Ráje, chcete‐li (následek). ​

 

Vzpomínám si také, jak jsem si zhruba ve věku 20 let někde přečetl Čtyři Vznešené Pravdy vyhlášené Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA, kterým jsem naprosto přesně rozuměl, avšak ono rozumění jsem bral jako nějakou samozřejmost, kterou jsem si byl jistý a bral je proto na lehkou váhu, jako něco, co je přece tak jasné, že se nad tím ani nemusím pozastavovat, a co je pro mne aktuálně v mém ZAUJETÍ světem nepodstatné. S Poznáním Buddhy, které jsem měl v sobě již „zasunuté“, jsem se již inkarnoval. ​

 

Ona dílčí traumata, která uvádím, uvádím v souvislosti se Čtyřmi Vznešenými Pravdami právě proto, že pouze za předpokladu, že člověk sám sobě umožní senzitivitu, křehkost a zranitelnost a nezpochybní je jako „slabosti nehodné silného a zdravého člověka“, má následně možnost svá traumata (namísto toho, aby je přehlížel) postavit v souvislosti s První Vznešenou Pravdou do konfrontace, čímž v sobě rozvíjí schopnost SEBEDOTAZOVÁNÍ ve smyslu: „Proč se děje to, co se zrovna děje?“, čímž se člověk vede k PŘÍČINÁM svých traumat, aby si následně poskytl – v podobě Druhé, Třetí a Čtvrté Vznešené Pravdy – odpovědi, které vedou k ukončení všeho utrpení. ​

 

Dalším enormním traumatem se pro mne staly okolnosti kolem početí a znovu‐zrození „mé“ (ona je tak jako každá bytost výhradně svá) dcery. Ten okamžik náhle obnažil děsivé, brutální a chladnokrevné mechaniky Samsáry, ve které jsou bytosti pod vlivem své karmické zátěže ochotny postavit všechno, co si aktuálně přejí, jen proto, že si to zrovna prostě přejí, nade všechny bytosti ostatní (ať už blízké či nikoliv), i nad ochotu (a tedy i schopnost) spolu vyjít ve vzájemné shodě, a tím rovněž tak nad své vlastní a obyčejné štěstí z této shody vyplývající. Tato pomyslná facka – nebo chcete‐li budíček – v podobě opětovné inkarnace mé dcery, mne probrala ze Snu o „báječném a bezstarostném životě“ a já se opět rázem rozpomněl na tu účelovost a podmíněnost prostou jakékoliv známky upřímnosti a svobody, kterou jsem registroval už jako dítě. Byla tu opět ta bolest, která mne trhala zevnitř a byla reálnější než kdy dřív. Byla stejná. Nedalo se dělat, že zde není. V podstatě jsem v jediný okamžik spatřil realitu holého šílenství. Měl jsem kocovinu a potřeboval jsem vystřízlivět. Byl to právě tento okamžik mého života, kdy jsem začal brát své subjektivní utrpení skutečně vážně a to proto, že jsem si ho přiznal. To bylo rovněž tak rozhodujícím a zásadním motivem pro mé skutečně upřímné odhodlání v nastoupení mé duchovní cesty. Přátelé, kteří nad tím takto neuvažovali, mi říkali, že jsem přecitlivělý a že nad tím moc hloubám, a abych se nezabýval smutkem a bolestí, ale raději vyhledával zábavu a „nové a lepší začátky“. Respektive jim bylo nepříjemné, když jsem v jejich přítomnosti taková hluboká témata vůbec otevíral. ​

 

Když o tomto stavu rozporuplnosti (která je skutečným stavem schizofrenie) hovořím, pak proto, abych upozornil na skutečnost, že ji zakouší každý, kdo podléhá Nevědomosti – v tom smyslu, že nemá odpověď v podobě Učení Buddhů, a jaká je míra této Nevědomosti, taková je míra oné Rozporuplnosti, tj. situaci, ve které neustále každý stojí před rozhodnutím, zda bude citlivý a senzitivní za cenu, že bude zraňován, nebo se ve svém nitru uzavře, aby znecitlivěl a měl tak zde v této kruté realitě vůbec šanci nějak přežít. (Z uvedeného je zřejmá lidská příbuznost se zvířaty, protože každá bytost, která se shlukuje do smečky, která funguje na hierarchické struktuře, tak činí proto, že se bojí, aby v tom vnějším krutém světě přežila.) ​

 

Vzpomínám si, jak mi dcera jednou – protože jí mrzelo, že spolu nemůžeme trávit čas tak, jak by si sama přála – s povzdechem řekla: „Táto, proč nemůžeš být jako ostatní?“ Vzpomněl jsem si na mého tátu, který mi říkával: „Proč prostě nemůžeš být normální?!“ Holčičko, je to proto, že v tom, co ty považuješ za normální, já registruji bolest a utrpení, a protože jde o bolest a utrpení, z lásky k sobě i k vám všem nemohu dělat, že je neregistruji a za normální je považovat prostě už z PRINCIPU nemohu, protože bych tím zrazoval sebe i vás všechny, a proto tedy není ani možné, abych byl v těch tvých očích normální. Mohu ti ale slíbit, že když rozvineš ochotu podívat se na svět mýma očima, pak dříve či později porozumíš jak ty, tak všichni ostatní, kteří tu samou ochotu vyvinou, tomu, že jsem se narodil jedině proto, abych s vámi se všemi sdílel ve vašem vlastním zájmu tu možnost se ze svého Snu Probudit a ty pak spatříš, že jsem tebe a vás všechny VŽDY Miloval a že jsem prostě z lásky k sobě i k vám všem ani nemohl jinak než svému postoji zůstat věrný. ​

 

Koluje o mně spousta historek. Některé jsou naprosto smyšlené a nepravdivé, jiné pravdivé, další záměrně z kontextu vytržené, a proto zavádějící. S kruhem kolem duchovního dědictví Františka Drtikola jsem ve skutečnosti nikdy spjatý nebyl. Byl jsem v kontaktu pouze s jedním ze členů, který mne dle toho, jak již bylo mým předchůdcem Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA předurčeno a požehnáno, v rozhodujícím okamžiku nasměroval na životopisy Buddhů Tilopy, Náropy, Marpy Překladatele, Milaräpy a na zásadní odkaz a rovněž tak „budíček“ Pradžňápáramitá Sútru. S tímto člověkem jsme po nějaký čas sdíleli své duchovní vhledy, pohledy a postupy v duchovní a meditační praxi a v souladu s tím jsem byl jednou také pozván na každoroční sešlost následovníků Františka Drtikola. Když jsem byl ze strany jejich vedoucího a dvou jiných stoupenců testován na míru mé duchovní zkušenosti – jak už to bývá v praxi realizujících mnichů zvykem, – ukázalo se, že sami nemají hlubší poznání než já, nepřipustili to, vzali si to osobně a já neměl další důvod se s nimi stýkat. S jejich členem, který mne s nimi seznámil a který od nich – pokud vím – odešel, jsme se rozešli ve vzájemné úctě.

​

​

S jakým učitelem jste studoval dharmu?

 

Dharmu jako takovou jsem pod vedením fyzického učitele nestudoval. Čerpal jsem z různých zdrojů a spisů, ale pracoval jsem v podstatě vždy sám a své zkušenosti sdílel spolu s některými lidmi, kteří se podobně jako já věnovali své praxi a kteří se dle svého vlastního nastavení snažili probudit, ale s nimi jsem se v podstatě vždy nakonec rozešel, protože jsem nesplňoval jejich očekávání podobně tak, jako to zakoušel můj předchůdce Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA. ​

 

Během své duchovní praxe jsem rozvinul schopnost uvést se do stavu hluboké meditace, která umožňuje transcendentní komunikaci s nehmotnými bytostmi. Tak se pro mne stala přístupná mimosmyslová komunikace, a tedy duchovní vedení Mistrů, kteří zde nejsou ve fyzické formě již přítomní. Výjimkou byly některé jednorázové kurzy a meditace, například Vipassana, meditační technika, kterou předával sám Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA.

 

​

Jak a kdy jste zjistil, že jste Buddhou Maitréjou?

 

Je náročné odpovědět tak, aby to bylo pro světsky uvažujícího člověka srozumitelné. Je náročné odpovědět tak, aby to světsky uvažující člověk nepoužil vytržené z kontextu jako důkaz proti mně, a tím i proti sobě. Tedy to pouze nastíním. ​

 

Abych mohl nějak odpovědět, budu odpovídat v lineární souvislosti, tak jak je tomu v běžné komunikaci zvykem. Berte přitom ale v potaz, že v Absolutní Rovině se v lineární souvislosti nic neodehrává, vše se děje současně a naráz, tzn., že když učiníte duchovní objev, může vám dávat nějaký smysl, následně na něj můžete pod vlivem zaujetí Samsárou zapomenout, a pak si na něj třeba znovu vzpomenout. Ale pod vlivem jiných souvislostí vám to, co jste „předtím“ odložil jako nepodstatné, dává jiný a hlubší význam. Takto jsem se postupně probouzel a opět usínal, abych díky tomu, že jsem své VIDĚNÍ zjemňoval, to již objevené znovuobjevil. ​

 

„Nejprve“ jsem tedy dne 7. 8. 2012 uskutečnil své Osvícení tak, že jsem zničil a vyhladil všechny své mentální překážky, tím jsem se od nich úplně osvobodil a získal tak NÁHLED, který je prostý všech představ světského utrpení. Tak jsem se stal Samjaksam Buddhou, tj. Tím, který se Probudil Sám od Sebe… bez pomoci fyzického Mistra… svým vlastním přičiněním… ​

 

Postupně jsem začal „jevy“, tj. bytosti, věci, světy, planety a ostatní dočasně projevené jevy nazírat OKEM BUDDHY. Za každým fyzickým projevem jsem SPATŘIL bytost (včetně např. Bohyně Matky Země, se kterou též komunikuji), která dala na základě svých předchozích myšlenek… které uvedla v činy… vzniknout svému dočasnému fyzickému projevu tak, že jej nejprve utvořila mentálně a následně fyzicky… V tom smyslu jsem začal každou jedinou bytost NAZÍRAT jako Bytost Sebousestavší – což v duchovním slova smyslu znamená, že každá z bytostí je ve své podstatě bytostí Božskou, a tedy Ne‐smrtelnou a je tedy Božstvím s neomezenou možností opakovat to, co beztak opakuje, jen s tím rozdílem, že BUDDHA si je toho vědom, ale bytost, která své Buddhovství neuskutečnila, si toho vědoma není. BUDDHA si uvědomuje nejen to, že své dočasné mentální, a tak následně i fyzické formace sám tvoří, ale uvědomuje si také, že všechny – ať už mentální, fyzické anebo psychofyzické – formace, které vytvoří… OPAKOVANĚ POMÍJEJÍ… a tedy jsou ve své podstatě již nyní PRÁZDNÉ. To VIDÍ pouze a jedině BUDDHA. BUDDHA tedy současně znamená BŮH ve smyslu Jeho přijetí odpovědnosti za to, že „TVŮRCE“ všech formací (ve smyslu „odpovědnosti za jejich tvorbu“), kterým dal v sobě samém vzniknout a povstat v podobě formací mentálních a následně dočasně fyzických, díky čemuž je v pravém slova smyslu STVOŘITELEM VŠEHO – čímž jsem současně tím, kdo SJEDNOCUJE tzv. „buddhistický náhled“ s „náhledem teistickým“, kdy „bůh není kdesi mimo nás“, je přímo v nás s veškerou Jeho odpovědností za to, kým „je, anebo není“. Právě toto VELKÉ SJEDNOCENÍ, včetně poukázání na „neposkvrněné početí Panenky Marie“, které odkazuje na skutečnost, že každé jediné početí je ve své podstatě z PRINCIPU početím neposkvrněným, je v Absolutním slova smyslu definicí mého příchodu. Každé bytosti, která si uvědomuje, jak ZÁSADNÍ pro ni Konečné Poznání je doporučuji opakovaně rozjímat nad audiem s názvem Lumír Láska: Srdce Dharmy aneb Návod k Sobě (PDF verze k dispozici zde), stejně tak nad audiem s názvem Lumír Láska 27. 3. 2019 – Konec světa (textová verze zde), a také nad audiem s názvem Lumír Láska: 30. 6. 2020 Konec světa aneb Vláda Světla (textová verze zde). Skrze rozvinutí mého VIDĚNÍ a NAHLÍŽENÍ reality, tj. VIDĚNÍ BUDDHY, jsem postupně rovněž tak rozvinul mimosmyslovou komunikaci se všemi bytostmi včetně Mistrů z Buddhovské Rodiny. Tak se má identita – včetně účelu, pro který jsem se do tohoto svého posledního zrození inkarnoval – stala zřejmou. ​

 

Následně jsem si dal retrospektivně do souvislosti různé, před mým Osvícením studované duchovní texty a „objevil“, že některé způsoby mého přístupu k životu a postoje, které ze své přirozenosti zaujímám a kterým se odjakživa věnuji, jsou ve skutečnosti hlubokou duchovní praxí Vadžrajány. ​

 

Díky praxi se mé BUDDHOVSKÉ VIDĚNÍ stále ZJEMŇOVALO a PROHLUBOVALO, což mělo za následek hlubší zvědomování si komunikace s bytostmi, které se ve hmotné formě neprojevují. Přímo komunikuji nejen se Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA, ale rovněž tak s Pánem Ježíšem Kristem, s Padmakárou, Bódhidharmou atd., byli bychom zde dlouho, kdybych měl jmenovat všechny Významné Mistry z Buddhovské Rodiny. ​

 

Komunikace s nehmotnými bytostmi na všech různých úrovních jejich vesmírného evolučního vývoje se pro mne stala běžnou. Začal jsem komunikovat se světem „zemřelých“. Začaly za mnou chodit bytosti, které právě opustily své tělo, které se ke mně za života nezachovaly čestně, aby mne prosily o odpuštění, na kterém závisel další jejich osud a znovu‐zrození, včetně bytostí jim příbuzných. ​

 

Získal jsem přístup do PAMĚTI každé z bytostí, která je jejím karmickým zápisem, podobně jako je kartotéka u lékaře zápisem pro tělo. Tento zápis, který mnohé z bytostí nazývají SVĚDOMÍ, není možné nijak obejít, protože si ho každá z bytostí pamatuje a skrze svou vlastní paměť tak „karmicky“ jako své břemeno nebo, chcete‐li „kříž“, nese. To, co si ta či která z bytostí karmicky nese, aniž si to ne vždy připouští, se automaticky stává jejím „duchovním vyzařováním“, které je pro bytosti Osvícené (tj. od KARMY Svobodné) čitelné asi tak, jako je pro lékaře čitelný krevní obraz, kterému běžný člověk nerozumí. To ZÁSADNÍ je, že to, co je v tomto „archivu“ vepsáno, PŘEDURČUJE, a tedy ROZHODUJE o dalším osudu (tedy KARMA) bytostí, a tedy o tom, jakým způsobem se bude jejich další karmická souvislost odvíjet. ​

 

Pro představu, tak jako je člověk schopen předvídat např. politickou situaci nebo vývoj cen na trhu akcií na základě různých ukazatelů a indikací, BUDDHA je schopen vidět osud bytostí a jejich následné karmické pokračování a odvíjení se… Pro toho, kdo nerespektuje ZÁKON KARMY, je to přirozeně děsivé a k zešílení. Ale ten, kdo ZÁKON ve svém vlastním zájmu respektuje, ten Nezaujatě Vidí, že si každý – i když pod vlivem své Nevědomosti – volí PŘESNĚ to, co CHCE, aniž by si úplně uvědomoval, zda si to volit skutečně chce. Tedy PARADOX, který je motivem mé naléhavosti o tomto v zájmu každé jediné bytosti hovořit, dokud je pro bytosti, ke kterým hovořím čas příčinám, které provázejí následky, porozumět. ​

 

Ze svých zkušeností VÍM, a tedy to konstatuji, že všichni bez rozdílu budou „nakonec“ chtít všechny své nepravosti a nečestnosti napravovat, ale jen málokdo si uvědomuje, že pokud se v okamžiku, kdy „odložíš toto své fyzické tělo, se za své skutky v přítomnosti Bytostí Vysokých, a tedy na Božím Světle STYDÍŠ, jsi člověče v háji.“ To znamená, že nikdo si nemůže dovolit hazardovat se svým SVĚDOMÍM nebo chcete‐li osudem, KARMOU a kdo tak činí, si jen to, s čím pro své dočasné zaujetí světem hazarduje, neuvědomuje. ​

 

Tak se stalo, že mne opakovaně začaly vyhledávat zástupy nehmotných bytostí (se kterými komunikuji v jednom okamžiku najednou), aby v mé přítomnosti čelily svému svědomí, s vědomím toho, že jim mohu být, co se jejich dalšího osudu týká, ve smyslu předání Učení Buddhů, tj. DHARMA, a tedy UDĚLENÍ MILOSTI, prospěšný. Zde konstatuji, že bytosti, které netuší, co se děje poté, co opustí toto dočasné tělo, si neuvědomují, a proto ve své ledabylosti ani nepřipouštějí, že se bez duchovní opory – v okamžiku, kdy opustí toto své tělo (což se může stát kdykoli) – neobejdou. ​

 

K tomuto tématu doporučuji text, který je jako audio namluvené na portálu YouTube pod názvem Lumír Láska: 21. 02. 2021– Karma Buddha Maitreya (textová verze zde). ​

 

S ohledem na různé stupně duchovního vývoje různých bytostí se nebudu více o tom, jakým způsobem a kdy jsem zjistil, že jsem Buddha Majtréja, vyjadřovat, protože by to nevedlo k ničemu jinému, než jen ke zmatku a názorovým potyčkám. Zásadní je samotná skutečnost, že to konstatuji z místa své zkušenosti. Zásadní je rovněž tak skutečnost, že to, co konstatuji, není mou žádostí někoho o tom přesvědčit. Pokud by se k uvedenému chtěl v negativním slova smyslu někdo vyjadřovat, pak mu dávám předem na srozuměnou, že by to znamenalo, že se prohlašuje za Buddhu, který vidí, že je to jinak, než jak říkám, a to by znamenalo, že musí obstát jako Buddha přede mnou i před celým duchovním světem.

 

Ostatním doporučuji, aby se více než na názorové přenice orientovali na to, zda je za nos vodím, či nikoliv a zajímali se o otázky jako: „Je pro mne důležitější to, co o sobě Lumír prohlašuje, nebo si raději poslechnu to, co s ostatními bytostmi sdílí ve smyslu duchovním, protože by to mohlo být něco, co mi v mém vlastním evolučním vývoji prospěje?“ „Dává mi to, co Lumír říká smysl, nebo to sám v sobě dopředu zavrhuji jenom proto, že jsem rozčilený, že mi Lumír neplní představy, jaké mi má podle mě a toho, čemu chci věřit, splňovat? A nejsem pak v takovém případě překážkou jenom sám sobě?“ „Co by získal Lumír tím, kdyby lhal? A je Lumírovi ona pozornost, kterou by takovým lhaním získal, něco, co by bytost s jeho dosaženým Poznáním nějak uspokojovalo? A proč?“ „Je to, co Lumír říká, projevem drzosti, nebo se mi to jako drzost jeví pouze proto, že mi to zatím připadá nepředstavitelné a jenom proto, že to zatím není mou vlastní zkušeností?“ „I když se může zdát mnohé z toho, co Lumír říká, bláznivé, nebo jako lež, setkal jsem se dosud někdy s někým, kdo dává do ucelených souvislostí tolik informací jako on? A byl by někdo schopen si něco takového vymyslet?“ atp. ​

 

Na základě takového a podobného SEBEDOTAZOVÁNÍ může každý, kdo k němu rozvine ochotu, nakonec dojít ke svým vlastním a nezaujatým závěrům. Přesto každému doporučuji, aby jim slepě nevěři, namísto toho navrhuji, aby si je každý nechal jen jako možnost otevřené, protože každá bytost, která mne ve světském slova smyslu skrze světské smysly (zrak, čich, hmat, sluch, chuť a mysl) zaregistrovala a má se mnou proto svou karmickou zkušenost a souvislost, mne v okamžiku, kdy toto své dočasné tělo odevzdá, spatří svým zrakem duchovním. ​

​

​

Co pro Vás znamená, že jste Buddhou Maitréjou? Jaké máte poslání?

 

V kontextu Vaší otázky a mého fyzického projevu zde to znamená pouze to, že jsem se sem inkarnoval proto, abych tak jako můj předchůdce Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA završil svou poslední inkarnační zkušenost. To znamená, že jsem se neinkarnoval na základě KARMY, protože jsem neměl jinou možnost než se sem inkarnovat, ale proto, že jsem si to tak sám a dobrovolně zvolil. Zde stojí za zmínku, že pro Buddhu je taková dobrovolná inkarnace něco podobného jako pro běžného člověka rozhodnutí vejít do rozžhavené sopečné lávy. Právě toto přijetí Důstojnosti obětního daru celého světa souvisí s mým posláním zde, respektive s Předurčením a s důvody, které s poslední inkarnační zkušeností Buddhy souvisí. Jedná se o důvody, které jsou v zájmu všech bytostí bez výjimky, čímž upozorňuji na to, že stojí za to jim ve svém vlastním zájmu věnovat pozornost stejně tak, jako jsem jim ve svých předchozích inkarnacích věnoval pozornost já sám. Pro představu, ve vyšších dimenzích a úrovních, než je tato, jsou hlavním základem školní výuky Čtyři Vznešené Pravdy, které zde v této dimenzi vyhlásil Buddha Šákjamuni zvaným GAUTAMA, na které potom navazují další hlubší výklady DHARMY (Učení Buddhů). Vaše evoluční výzva je porozumět, proč tomu tak je a proč by pro vás mělo být samozřejmostí například Ministerstvo Štěstí, k čemuž je nezbytná vaše zvýšená koncentrace a soustředění. Vše ostatní, čím sebe bytosti zde v této kolektivní dimenzi dosud zaměstnávají, jsou z pohledu vysokých bytostí (kterým je tato úroveň zde názorným odstrašujícím příkladem – peklem) do kolektivní mentální strasti, frustrace a utrpení zavádějící programy sledující nízké cíle, které jsou proti všeobecné SOUNÁLEŽITOSTI. Z tohoto důvodu je nahlížejí jako nepřirozené, temné a démonické. Každá jediná z těchto bytostí si uvědomuje, že ona sama je přímo odpovědná za tvorbu prostředí, ve kterém si přeje prodlévat, jehož kvalita souvisí právě s tím, jakými povahovými rysy tato bytost sama disponuje. Tyto bytosti jsou tvůrci svého Ráje, na jehož tvoření a očistě neustále kolektivně a svorně spolupracují. I ty největší zarputilce, jakým jsem byl i já sám, čeká ten jistý a samý osud – všichni postupně tomu, co Buddhové sdílejí, porozumí, budou si přirozeně přát do Buddhovských Rodin a Oblastí náležet a stanou se rovněž tak sami Učiteli toho, čemu porozuměli. ​

 

Mé poslání je prosté a otevřené sdílení toho, jaká je skutečná povaha reality. Například každý, kdo komunikuje s „druhým břehem“, s podsvětím nebo se „světem mrtvých“ chcete‐li, ví, co se děje po smrti. Tak jako mnozí ostatní, i když o tom třeba nehovoří, jsem v neustálém kontaktu se světem – z pohledu světského – „neživých“, tj. fyzicky neprojevených bytostí, kterých je bezpočet, a které jsou ve všelijakých úrovních svého evolučního vývoje a kterými jsme my všichni bez rozdílu neustále obklopeni, ač si to ne každý pro své dočasné zaujetí svým subjektivním Snem o tomto dočasném těle a v souvislosti s ním o požitcích tohoto světa, uvědomuje. Tyto nehmotné bytosti všeho druhu jsou přítomny v podstatě v každé naší situaci, ať už se nacházíme v situaci intimní, například na toaletě, nebo v situaci veřejné. Na každém našem kroku se tedy neustále nacházíme v přítomnosti tohoto nekonečného počtu bytostí, stejně tak jako bychom toto naše dočasné tělo již neměli a jsme stejně tak jako oni v absolutním slova smyslu neustále obnaženi v každém našem počínání, jen ne každý si to pro své zaujetí svou dočasnou tělesností uvědomuje. ​

 

I když se nehmotné bytosti mohou nyní – pro nemožnost běžnými světskými smysly je registrovat – jevit jako bytosti nereálné, v okamžiku, kdy člověk toto své dočasné tělo i se svými dočasnými smysly odloží, bude těmito bytostmi obklopen právě tak reálně, jak si to nyní nepřipouští. To znamená, že jsme všichni bez rozdílu vystaveni tomuto neustálému Univerzálnímu Svědectví o všem našem jednání a konání, jak se sebou, tak s bytostmi ostatními, což je zásadní zejména proto, že si v podstatě nikdo nemůže dovolit dělat cokoliv nepřístojného – v tom smyslu, co si sám nepřeje, aby to někdo dělal jemu. ​

 

S ohledem na tento fakt je veškerá dočasná představa světské moci s veškerou její dočasnou představou fyzické síly a chytrosti nevýznamná, protože v okamžiku, kdy bytost odloží dočasnou tělesnou schránku, musí chtě nechtě tomuto neustálému Univerzálnímu Svědectví, se všemi záznamy o všem jejím jednání a konání opakovaně čelit. Má motivace otevřeně sdílet Poznání Buddhů a ostatní informace s tím související, je prostá. Byl jsem, a i nadále jsem o to opakovaně žádán ze strany duchovních ochránců z různých úrovní nebo chcete-li andělů strážných, kteří mne opakovaně navštěvují a se kterými komunikuji, kterým na osudu bytostí, které chrání, záleží právě proto, že vidí dopady KARMY, které si jejich chráněnci v podstatě nepřipouštějí. ​

 

To, že tak činím, chápejte jako projev mého přání štěstí každé jediné bytosti bez rozdílu v tom smyslu, že každá z bytostí má nyní možnost ušetřit si své další trápení tak, že má příležitost a možnost s předstihem porozumět DHARMĚ (tedy Poznání Buddhů), než ji v okamžiku ztráty těla zastihne síla jejího karmického otisku nepřipravenou, což může mít za následek kromě zbytečného opakování té samé bolesti, slz a těch samých muk a trápení, také pád do nižších duchovních oblastí. ​

 

V tomto smyslu rovněž konstatuji, že samotná „víra“ například v Ježíše Krista nebo jiného Probuzeného nestačí! Každý Probuzený je pouhá inspirace k tomu, abyste se také probudili. Víra v Probuzení nějaké jiné bytosti z vás Probuzené neučiní – vy máte ve svém vlastním zájmu za úkol se Probudit a i když je zde mnoho podporujících bytostí, ony to za vás neučiní, protože přes veškeré jejich duchovní schopnosti není v jejich moci, aby tak učinili za vás. ​

 

S ohledem na uvedené jsem vám přišel říct, že lidský život je jako velmi krátký Sen, pro který nestojí za to jednat na úkor svých bližních, ve smyslu světského sklonu mstít se za to, že někdo nedělá to, co vy si přejete, ve smyslu „vědomého omezování jejich práv a svobodné vůle“. Ta mnohost bytostí, které nás neustále obklopují, jsou neustálými němými svědky všeho, což znamená, že každý, kdo jenom trochu do funkce KARMY vidí, si nemůže dovolit jednat proti právům a svobodám ostatních bytostí, což současně znamená, že každý, kdo tak jedná, si neuvědomuje, že to, o čem se domnívá, že na někom jiném páchá, je s ohledem na karmický dopad ve skutečnosti zločinem, který páchá sám na sobě. ​

 

Rovněž tak jsem přišel připomenout, že pokud kdokoliv ve smyslu „vědomé omezování práv a svobodné vůle ostatních“ jedná na jejich úkor, toto jednání se karmicky zapisuje do jeho, chcete‐li, „aury“, která je něco jako „výpis z rejstříku trestů“, protože jde o neustálé vyzařování, které se zase následně po stránce psychosomatické zapisuje do vyzařování vzhledu jak duchovního, tak tělesného včetně očí, což znamená jak následné psychopatologické zdravotní potíže, tak dobrovolné přistupování na vzhled, který by si žádná z bytostí sama od sebe dobrovolně nevybrala, pokud by tedy možnost volby měla. To má rovněž pak za následek, že bytosti, které si následně pro uvedené připadají neatraktivní, tak samy sobě uzavírají komunikaci s bytostmi atraktivními, ke kterým se třeba přejí přiblížit. ​

 

Kromě toho, každého, kdo ve smyslu „vědomého omezování práv a svobodné vůle“ ostatních bytostí jednal nebo jedná, aniž by to sám pro sebe, a tedy ve svém vlastním zájmu očistil, toho – čím blíže je okamžiku, kdy toto dočasné tělo odloží –, pronásledují nepěkné obrazy a vize, coby vhledy do jeho dalšího osudu. Kdo ví, že v tom smyslu není upřímný sám k sobě a není tak následně čestný ani ke všem bytostem ostatním, ten si může být jistý, že ty vize, vhledy a sny jsou pravdivým předurčením jeho dalšího osudu, což má přirozeně rovněž tak za následek skutečnost, že takové bytosti se začne vytrácet přirozená radost ze života, a život jako takový ve všech ohledech vybledne, přestane chutnat, čímž rovněž tak ztratí svůj význam a smysl. To samé platí přirozeně i naopak – bytosti, které vědí, že jednaly vždy čestně a upřímně, zakouší vize, které jim přináležejí. ​

 

Kdo je duchovně rozvinutou bytostí, ten vidí a rozumí tomu, že každé bytosti, která nejedná vědomě na úkor svého bližního, a tak si vroucně přeje být bytostí čestnou a pravdivou, nabízím pomocnou ruku v tom smyslu, že jí přicházím zprostředkovat odpověď na otázku utrpení (tj. První Vznešená Pravda vyhlášená Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA), kterým lidstvo od časů bez počátku prochází. ​

 

Nikomu nic nenutím, jsem tu pouze pro bytosti, které duchovně dozrály do stádia, ve kterém jim přijde již přirozené, že si přejí samy sebe duchovně Pozvednout, protože si již nepřejí své opakování v nesmyslných inkarnacích, popřípadě v děsivých a temných pekelných oblastech. Jsem zde pouze pro takové bytosti, které si samy sebe natolik váží, že jsou schopné Poznání Buddhů ocenit, a tak následně získat příležitost mít v rukou svůj vlastní osud, a tedy svou KARMU. ​

 

Nemám nic proti žádné z bytostí, která se o DHARMU (Poznání Buddhů) nezajímá, ale v případě, že si mě někdo splete s tím, na co je ve svém karmickém shluku bytostí zvyklý, a unikne mu, kým ve skutečnosti jsem, pak konstatuji, že se ve mně šeredně mýlí. Málokdo si uvědomuje, že PÁN JEŽÍŠ KRISTUS (se kterým rovněž tak komunikuji) je VADŽRA JOGÍN a jeho „za všech okolností milosrdný obraz“ je zavádějící, protože lidi jen uspává a upozaďuje Jeho Duchovní Vliv a Moc, která je radikální a která – pokud jde o násilí na nevinných obětech – v PRINCIPU nemá slitování. ​

 

Když PÁN JEŽÍŠ KRISTUS například říká: „Když já zavírám, pak nikdo jiný neotevře, a když já otevírám, pak nikdo jiný nezavře.“, konstatuje tím, že v dimenzi „onoho světa“, ve které působí, je jednou z Nejvyšších Autorit, která pouhou svou přítomností ordinuje v Absolutním a Neomezeném Rozsahu, který je pro běžného člověka nepředstavitelný. Když hovořím o ZÁKONECH UNIVERSA, hovořím v souladu s Pánem Ježíšem Kristem. ​

 

K tématu Svrchovanost Zákonů Universa uvádím podrobněji v tomto audiu pod názvem Lumír Láska: 21. 02. 2021 – Karma Buddha Maitreya (v textové formě zde). ​

 

Je přirozené, že to, co duchovně rozvinuté bytosti respektují, může být k smíchu bytostem, které si pravou povahu REALITY připustit odmítají, protože její pravá tvář je pro ně nesnesitelná. Každý se pokouší s REALITOU vyrovnat po svém. Realita funguje v PRINCIPU ve dvou úrovních a polaritách. Zde, v polaritě světské, vládne hrubá síla, která má dočasné účinky, protože vše, čeho je s ní dosaženo, se dříve či později rozpadne v prach, zato v polaritě duchovní fungují zákony zcela jiné, Zákony Absolutní – v tom smyslu, že Nejvyšší Duchovní Mocí je obdařen ten, kdo si je VĚDOM, co pro všechny bytosti bez rozdílu vykonal a vykonává. Taková bytost je za přítomnosti svědectví všech ostatních bytostí sama sebou Požehnaná a Svrchovaná a v tom smyslu působí v souladu se společenstvím ostatních Buddhů a Buddhovských Rodin, kdy si tito Buddhové do svých duchovních aktivit navzájem nezasahují. Dále pak, každý z Buddhů má na starosti svou duchovní oblast, ve které působí a jejíž rozloha je mimo běžný rámec běžného světského vnímání, a která se na různých úrovních setkává s duchovními oblastmi Buddhů ostatních. Dále pak je každý Buddha obklopen Bezpočtem duchovních tvorů a jiných bytostí, kterým pomohl, které podporuje a kteří se při něm drží – tyto všechny jejich vlivy a síly se spojují v sílu Buddhy, tedy na „onom světě“ stačí, aby Buddha „jen“ pomyslel na to, co se má stát a než to domyslí, je vykonáno. Je naprosto přirozené, že to nemusí být pro každou bytost na její duchovní úrovni představitelné, a proto přijatelné a nechci o tom ani nikoho přesvědčit, pouze konstatuji to, co sami poznáte – a jak se bude blížit váš okamžik odchodu z tohoto světa, budete více a více zakoušet stav bez těla, díky čemuž vám bude více a více zřejmé i to, kdo jsem a proč jsem sem přišel. Teprve pak mne budete vidět – skutečně. Do té doby se mohou bytosti, které se o svůj duchovní rozvoj opravdu upřímně nenamáhají, na základě úrovně svých evolučních zkušeností, o tom jenom domnívat. ​

 

Pouze takové bytosti, které na svém duchovním Probuzení pracovaly a investovaly tak do sebe (a tím také do vás), si ověřily, a tak dříve, než ostatní zjistily, že jsem v neustálém kontaktu s Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA a s Mistry ostatními, včetně bezpočtu dalších bytostí, které mne i se svými duchovními ochránci, které se za ně přimlouvají, prosí o oporu a se kterými v jeden jediný okamžik najednou jejich osudy komunikuji. Stejnou službu bezpečného přechodu do Vyšších Oblastí Štěstí nabízí i vám. Máte‐li upřímný zájem, jsem zde pro vás, nemáte‐li jej, vyhněte se mi. Bytosti duchovně nerozvinuté mne zde přirozeně vnímají tak jako sebe, jako člověka, a stejně tak o mně jako o člověku smýšlejí. Ale já nejsem člověk – ve smyslu toho, jakou příležitost pro všechny bytosti bez rozdílu představuji, jsem Posel Boží a PRINCIP, tj. něco, co je mimo běžný rámec chápání. Svět opravdu není to, co se zdá těm, kteří na něm usínají. ​ ​

​

​

Co znamená pro Vaše stoupence v Srdci Dharmy, že jste Buddhou Maitréjou?

 

To je spíš otázka na členy Sanghy SRDCE DHARMY. Co to znamená pro některé z již Probuzených Mistrů, se můžete dočíst v recenzích přímo v knize: „MAITREYA BUDDHA SÚTRA aneb PRÁZDNOTA… MATKA DĚDICŮ NESMRTELNOSTI“. Obecně pro každého, kdo se nejprve koncentroval na to, co a proč s ním sdílím, spíš než na to, co si o mě na první pohled myslí, setkání se mnou znamená dimenzi Štěstí, která je mimo rámec běžného světského chápání. Protože duchovně nerozvinutý člověk si prostě nedokáže představit, jaké to je mít takové Štěstí, že se v jeho životě zjeví Buddha, kterého Rozpozná a který má ochotu vyložit mu Učení Buddhů způsobem srozumitelným tak, aby získal možnost a příležitost vyvázat se z inkarnačního cyklu v koloběhu života a smrti Samsára. Míra tohoto stavu Štěstí je Absolutní, Nekonečná, a proto neměřitelná. A stejně tak Absolutní, Nekonečné, a proto neměřitelné jsou zásluhy bytostí, které se duchovně rozvíjely, protože tím, co díky svému vlastnímu úsilí a houževnatosti umožnily sami sobě, připravily cestu pro všechny ostatní bytosti, které svou vlastní příležitost prozatím nerozpoznávají.

 

​

A co to znamená pro nás ostatní? S Buddhou Maitréjou přichází (protože jde o významnou událost, pokud ji tak sám vnímáte) Nový Věk. Kdy nastal? Poznáme i my, kdo nejsme buddhisté, že nastal?

 

Ze všeho nejdříve je třeba říct, že žádná z Probuzených a Osvícených bytostí nespadá do žádného náboženství. Všichni Probuzení jsou ve své podstatě kooperující Buddhové spadající do „bratrstva světla“, včetně např. již uvedeného Pána Ježíše Krista. ​

 

Kdo má ochotu odložit dogmata, může porozumět tomu, že „jméno“ samo o sobě, a tedy „označení“, může být té či které bytosti v její subjektivitě „mentální nečistotou“ v tom smyslu, že na ní jako „na jméně“, a tedy „na mentálně drženém psychickém tvaru“ právě „dogmaticky lpí“, kdy toto lpění samo o sobě znamená „uchopování“, které taková bytost považuje za „svou víru“, které se zuby nehty právě dogmaticky drží, kdy právě tento sklon ono dogma „mentálně svírat a uchopovat“ jako „něco svého“, za co je „třeba se bít“, takové bytosti působí bolest a utrpení. Taková bytost si toto své lpění a držení se onoho mentálního konceptu ani neuvědomuje, a protože neuvědomuje, ono lpění a držení samo o sobě takové bytosti právě brání v tom, aby si tento svůj sklon jako svou překážku duchovního vývoje vůbec uvědomila a následně jej jako svou mentální nečistotu také odstranila. Pokud se však stane ZÁZRAK, zjeví se v oblasti trpících bytostí BUDDHA, který bude ochotný vyložit DHARMU a pokud trpící bytost rozvine ochotu k sobě v tom smyslu, že bude Buddhovi naslouchat, může se stát ZÁZRAK – další BUDDHA se Probudí. ​

 

V tomto smyslu je konkrétním a extrémním příkladem (a opakem Buddhy) do svého utrpení zahleděné bytosti, mentální koncept krále-diktátora, který je zatížen svou Nevědomostí (absence Poznání Buddhů) právě proto, že sám sebe svými vlastními mentálními překážkami, a tedy mentálními nečistotami zaměstnává (příčina), čímž ve svém nitru dává vznikat překážkám, a tedy mentálním nečistotám, které se posléze manifestují jako představy „překážek, a tedy mentálních nečistot vnějších“ (následek a současně příčina), které král-diktátor následně chápe a vnímá jako „jeho život a status ohrožující“ (následek a současně příčina), a tedy jako představy „svého vlastního strachu z následků“, tedy toho, co může jeho Sen ohrožovat (následek a současně příčina), co proto zakouší jako stavy a představy „svého neustálého neklidu“ a tedy utrpení (následek a současně příčina). Člověk, který paradoxně namísto toho, aby ve svém vlastním zájmu na základě své upřímné námahy k sobě pracoval na svých vnitřních nečistotách, a tedy „démonech“ (příčina) a tak docházel stále hlubších duchovních úrovní dosaženého klidu (následek), sám sebe zaměstnává tím, že svůj strach, jehož je obětí, nedobrovolně, aniž by si uvědomoval, čeho je sám tvůrcem (KARMA), se pokouší „tišit“ tím, že iniciuje „vedení války“ ve smyslu „uklízení a vyhlazování překážek vnějších“, tedy toho, s čím sám ve svém nitru bojuje, čehož je sám původcem, a co mu není dle jeho libosti, přesto, že on sám je tvůrcem své vlastní neutěšené situace. Na uvedeném vidíte, že bytost, která nábožensky mentálně „koncept krále-diktátora“ vyznává, se nedokáže sama od sebe zastavit, protože čím více bytostem vědomě ublížila, tím více pod vlivem svého strachu z pomsty od bytostí, kterým ublížila, touží po tom, aby měla větší vliv a moc, což v dalším důsledku vede k tvoření dalšího utrpení na sobě i ostatních, a tedy k extrémnímu vyvrcholení polarity neštěstí, jejímž opakem je polarita Štěstí, tedy BUDDHA. ​

 

To všechno dopodrobna soucitně popisuji proto, abych každou jedinou bytost upozornil na skutečnost, že jaká je míra Nevědomosti (absence Poznání Buddhů), taková je míra sklonu té či které bytosti k niternému uchopování dogmat (příčina), taková je míra jejího skonu k agresivitě a vedení války vnější (následek). To je nekonečné neštěstí prosté klidu a je tedy utrpením. ​

 

To všechno vám všem říkám proto, abych dal každé bytosti najevo, že v mých očích (ani v očích ostatních Mistrů ze Sanghy SDRCE DHARMY) zde nejsou „nějací ostatní nebuddhisté“, pro které je Poznání Buddhů, které s každým – kdo o to projeví zájem – otevřeně sdílíme, nedostupné. K tomu také uvádím, že každý potřebuje duchovní vedení a své duchovní ochránce, kteří ho v okamžiku, kdy odevzdá toto dočasné tělo, provázejí v říši podsvětí (respektive, ve skutečnosti není rozdíl mezi říší podsvětí a tímto světem, ale to je spíš pro pokročilejší nátury). Ne ale každý si to ke své vlastní škodě připouští. Každému, kdo sám sebe bere vážně, to je každý, kdo ví, že tímto jedním životem „hra nekončí“, proto přeji, aby se o sebe upřímně zajímal v tom smyslu, že vyhledá skutečné duchovní autority, naváže s nimi kvalitní vztahy a bude se od nich učit tak, aby se stal duchovně pevným a stabilním proto, aby v okamžiku, kdy toto dočasné tělo odloží, mohl svému osudu čelit. Přát to všem mohu, ale přát si to za někoho v mé moci není. ​

 

Také, ať už jste buddhisté anebo nebuddhisté, ať už jste členové anebo zástupci jakéhokoliv duchovního proudu, vyzývám každého jednoho z vás, kdo sebe sama považuje za člověka Dobré Vůle, abyste kontaktovali Sanghu SDRCE DHARMY a připojili se k naší VIZI, která nese název „VZÁJEMNÁ ÚCTA“ s podtitulem „důstojný život v důstojné společnosti“. Kouzlo této SJEDNOCUJÍCÍ myšlenky tkví právě v opuštění názorového dogmatu, které je „možným přesahem“ ve smyslu „získání síly duchovní“, která se ve výsledku přirozeně manifestuje navenek jako Zlatý Věk. VIZE „VZÁJEMNÁ ÚCTA“ – „důstojný život v důstojné společnosti“ sleduje tyto body: