Pasáček z doliny
Aktualizováno: 23. 7.
01.11.2023
Drsné drama poukazující na krutost prostředí, ze kterého vzešel každý z nás… Drsné drama poukazující na křehkost a zranitelnost každého z nás… Drsné drama poukazující na kontrast v osobním postoji, který k tomuto prostředí zaujme strýc (Jiří Schmitzer) a starosta (Ilja Prachař).
„Strýcu, dyť je to třičko… Pán Bůh zaplať… pěkně děkuju… Staříčku, hleďte, podívejte se jak mám pěkné tričko…“
Strýc vzpomíná na to, když byl sám pasáčkem a právě protože na ty těžké časy pamatuje, nezapomíná a sebevědomě se zabývá tím, jak by tomu, kdo se dnes v jeho tehdejší situaci nachází, udělal radost, aby mu byl oporou, aby mu život trochu rozjasnil…
Výjimečnost poetické stránky snímku spočívá ve vykreslení kontrastu mezi ne příliš materiálně vybavenými bytostmi a vztahy mezi nimi… kde Vděčnost je Pokorou… Pokora Skromností… a Skromnost Bohatstvím, které přirozeně vede ke sdílení Skutečného Přání Štěstí svému bližnímu, které je Opravdovou Sounáležitostí…
Jako opak a protiklad tohoto světa „chudých“ je znázorněn charakter pánovitého starosty, převlékače kabátů, který ve funkci starosty záhadně vydržel tři období, předválečné, válečné i poválečné… který nosí masku prospěšného, přitom potají své bližní podvádí… který ač materiálně zajištěn, trpí bídou duchovní – všimněte si, že je sám nešťastný, je neustále slušně řečeno naštvaný, protože se pořád zaměstnává tím, aby „nepřišel zkrátka“, jinými slovy, trpí strachem z toho, aby mu náhodou neubylo…
Jeden ze starostových přisluhovačů to při vzniku nepředvídatelné vojenskopolitické události shrnuje do slov: „Tož nevím, či je to horší než lepší…“, otázka, kterou se chtě nechtě musejí zaměstnávat všechny charakterově slabší povahy, protože dál než k zájmu o svůj osobní prospěch ve svém evolučním vývoji zatím nedospěly. Nedospěly zatím proč? Protože mezi sebou zatím nerozvíjejí kvalitní vztahy, které mezi sebou rozvíjejí staříček, strýc a pasáček. Nerozvíjejí proč? Pro vlastní lenost, lhostejnost a pohodlnost, vlastnosti, které s hmotnými statky staví nad vztahy se svými bližními.
Každý z nás je odpovědný za to, zda právě v tom sám sebe a potažmo tedy přirozeně i své bližní nepodvádí. Kde je podvod, tam je přetvářka „myslím to s vámi dobře“, ale přitom myslí výhradně na výhody materiální. Fascinující je, že ten, kdo to tak má, trpí dojmem, že ten, kdo ne, je „méně inteligentní“.
Tak ti „vyspělejší“, kteří si sebe navzájem neváží, si neváží ve svém nitru ani sami sebe, sebe navzájem zneužívají, vztahy mezi sebou udržují výhradně za účelem získání materiální výhody oproti bytostem ostatním… důležitější než práce na rozvoji vzájemné hloubky a důvěrnosti ve vztazích je pro ně důležitější zajištění materiální, například „dobře se vdát či oženit za dobře zajištěného / zajištěnou“, než ze skutečné lásky…
A kde v SRDCI skutečná láska chybí, tam není štěstí, tam bytosti vedou život ubohý, ač třeba materiálně do pozlátka obalený, který je proto spíš smrtí než životem, protože jak může starostu těšit a uspokojit materiální zajištění, když si ho vlastní žena neváží a pohrdá jím…? Podívejte, jak si pasáček váží staříčka a strýce…
Starosta sice, zdá se, nechce tak úplně spolupracovat, ale jeho žena, která věří tomu, že „až se ti, kterým tímto způsobem pomáhají, vrátí, vyženou antikrista“, si dupne a on se podřídí… Fascinující je, že je to ona, kdo žije z platu starosty, kterého ponouká, aby stál proti těm, kteří ho do funkce zvolili, kteří tedy na jeho plat a tedy i na její živobytí ze svého přispívají… aby jim starosta nakonec přímo škodil a světe div se, nesloužil tak, jak se to od zástupce voleného lidmi v jejich zájmu a ne proti jejich zájmu, očekává.
Na obhajobu starosty třeba podotknout, že KAŽDÁ z bytostí je tak jako starosta NEUSTÁLE zkoušená… a v KAŽDÉMU okamžiku máme NOVOU MOŽNOST a PŘÍLEŽITOST SEBE ZMĚNIT, a tím i svou budoucnost, svůj osud… Je to také mrazivé zjištění, že ve svých předchozích zrozeních jednala KAŽDÁ z bytostí jako starosta… a že právě proto není svatého bez toho, aby byl předtím nejprve hříšníkem…
Také pasáčkova matka je na pasáčka tak jako na sebe tvrdá, jak řve hospodář, tak řve ona, aby s hospodářem souhlasila, aby byl hospodář spokojený, souhlas s touto tvrdostí k sobě a ke svému dítěti totiž znamená možnost služby u „pána“ – přesně proti tomu šel Náš Prezident Zakladatel Pan Tomáš Garrigue Masaryk, který ač si uvědomoval, co všechno pro něj jeho otec vykonal, a že v podstatě v dané situaci nemohl konat jinak, zlobil se na něj, protože za „pány“ dolézal a u nich škemral… pročež se Tomáš ROZHODL, že tuto zem VYRVE „pánům“ pro ty, kteří ji svou prací, slzami, potem a dřinou reálně živí a spravují…, aby také právě jim výsledky jejich tvrdé práce doma zůstaly… a ne, že je o ně obere někdo přespolní a „inteligentnější“, rozuměj „vypočítavější a vyčůranější“, aristokratovatější…
Na tento odkaz právě navazuje série Krkonošských pohádek, kde hlavní roli protivného Trautenberga rovněž tak ztvárnil Iilja Prachař: https://www.csfd.cz/film/116204-krkonosske-pohadky/prehled/
Když pasáček vidí, kolik je toho k životu potřeba a jak by mohl staříčkovi prospět, zabývá se otázkou: „Tolik věcí je potřeba… kde bych je všeci sebral?“ Snímek tak poukazuje na možnost kontaktu s kouzelnými bytostmi, jinak s bytostmi z jiného, nehmotného světa, které mohou tomu, který s nimi naváže kontakt a s nimi dobře jedná poskytnout potřebné věci způsobem, který není zločinný… Pasáček se v důvěře vydává za příběhem, který mu vyprávěl staříček a v domnění, že se s kouzelnými bytostmi setkává, setkává se s vojáky, se kterými je na likvidaci svých bližních domluvený starosta… Poetičnost, drama a brutalita příběhu spočívá v tom, že KAŽDÁ z bytostí čelí svým vlastním představám a domněnkám o tom, s kým se na svých cestách setkáváme a koho potkáváme, kdy KAŽDÁ z bytostí je SAMA odkázaná na to, aby se v tom vyznala, kdy právě na této její schopnosti záleží její další osud…
Snímek rovněž tak poukazuje na cit vojáka, banderovce, který jakoby chtěl sám pro sebe ochránit to, co vidí v pasáčkovi… jeho naivní nezištnost a důvěru v kouzla i odvahu, když se pro záchranu telecího mláděte bez rozmyslu postaví proti obrovské přesile… To je odkaz na skutečnost, že jsme ve své podstatě nakonec všichni ve svém SRDCI stejní, protože každá z bytostí ve svém nitru po lepším světě touží… a tento svět si přeje… a protože přeje, přeje si jej pro sebe také zachránit. A tím je vlastně dosaženo ZÁZRAKU, za kterým se pasáček díky staříčkovi vydal, protože tím, že voják viděl v pasáčkovi kouzelnou bytost a pasáčka ochránil se sám voják stal bytostí kouzelnou.
Bez vlastního uvědomění si předchozího šíleného utrpení není MOŽNOST je opustit… Díky aktuálně Dostupnému a Srozumitelnému Poznání Buddhů bytosti již NEMUSÍ podstupovat muka a utrpení způsobené válkou a právě nyní, v Tomto Zlatém Věku se KAŽDÉ z bytostí Dostává Možnosti Vystoupení z reinkrančního rámce a tedy vlastního Nanebevzetí 🕊️💜🌍
Dne 01.07.2023 zaslala kancelář kandidáta na prezidenta České republiky, Lumíra Lásky, Buddhy Maitreyi dopis kanceláři pana prezidenta Ruské federace, Vladimira Vladimiroviče Putina:
Osvícení Buddhy pro Celou Planetu 🕊️💜🌍
Šťastný Zlatý Věk 🕊️💜🌍
.png)
Opmerkingen