Temné stíny uvnitř nás

Šla a temné stíny jí chtivě olizovaly paty.

Občas zakopla a ony se smály, nabíjelo je to jako potah z cigarety.

"Klesni, ubozačko."

Když zapomněla na sebe nebo se nechtěla zvednout, cítily

uspokojení jako pro dobrém sexu.

Ale když se neohlížela, když se zvedla, když našla sílu a cennou víru - dostaly strach.

Opakovaly pořád stejné fráze, které ji prve dostaly na kolena, ale po čase přestaly fungovat.

Vyplýtvaly náboje. Nezbylo sil na boje.

A ona se stejně začala usmívat - ba co víc, přes to všechno vyzařovala Lásku.

To je děsilo k smrti.

Chtělo se jim z toho zvracet...

Trvalo dlouho dlouho dlouho, než jim došlo, že zvrací samy ze sebe.

A že ona je schod do nebe.

Že dohromady jsou jedno a toto je jejich dno.

Po schodišti nakonec vystoupali ke hvězdám...

Je málo málo těhle dam

Co upotřebí všechen šrám

Jednou skončí každý flám!