Tolik forem světské lásky, že vám téměř slezly vlásky

Kde se dostává na povrch upřímnost k sobě, soucit a Světlo, není prostor pro lži a ponechávání si pro sebe Poznání, které by byť jediné bytosti dovolilo osvobodit se z utrpení.

Po přečtení a poslechu textu Miluji Tě - Uděluji Ti Milost jsem poprvé cítila pohyb v srdci tam, kde z Pravého vnímání a soucitu zbyl (do té doby záměrně) stvořený kámen bránící lásce pronikat hlouběji do dávných zranění. Rozměr nepodmíněné lásky a důvody našeho nahlížení na svět mi do té doby unikaly a bolest měla čestné místo v každodenním životě jako nezbytná součást. Teprve pak mi došlo, že slzy Probuzeného Buddhy, který je stavem prvotním, jsou slzy Lásky, která rozpouští okovy a zaceluje mnohá zranění, kterých jsme se na sobě sami dopustili. Jeho láska je tak bezbřehá, že ji pro nás ukazuje, jeho soucit tak hluboký, že se tají dech, abychom dostali možnost žít v lásce a bez nenávisti a za to mu Nikdy nepřestanu Děkovat.

Bolest, strach, násilí, krutost, která tě sráží na kolena a pronásleduje v myšlenkách i nitru všude, kudy kráčíš. Ano, i takto může vypadat láska. Ano, i sem lze dokráčet při dostatečném opakování si, jak bezvýznamní, nemilovaní a malí jste. I sem může dozrát Touha po lásce a nedostatečný soucit se sebou samým, krutost, která byla dlouhou dobu naším domovem, a tak v nás zakořenila tak hluboce, že je to paradoxně naše bezpečí, to jediné, co je nám blízké.

Dostatek nenávisti, která pramení z absence Poznání Buddhů, která vyvěrá z chtíčů a nedůstojnosti, bytosti může dovést až sem - až k hrozivému zjištění, že jste se stali obětí domácího násilí, to velmi často Opakovaně, násilí, které se stupňuje, hrubosti a krutosti, které jsou důsledkem toho, že se nemilujete. A nemilujete se do té doby, než si přejete se znát, než se uznáte, obejmete, než přestanete žadonit o lásku z venčí jako pes v lidském těle.

Mne obrovská touha po lásce, kterou jsem si odmítala sama dát a obviňování se, sebelítost, ale i utrpení, které způsobuje nevědomost, dovedly na místo, kde jsem se zcela bez radostného života a bez soucitu procházela po světě s monokly, které jsem zakrývala make-upem, případně, když bylo poškození většího rozsahu, jsem se schovala úplně celá. Toto celé došlo do fáze, tolik jsem si přála trpět a mít lásku - v jakékoliv! I této - formě, že jsem dozrála do životní etapy, kdy jsem naprosto předala zodpovědnost, kormidlo od svého života někomu, kdo se nenáviděl ještě víc a chtěla, aby už své dílo dokonal a já měla konečně Klid.

Smutný paradox tkví v tom, že smrt by mne nevysvobodila. Byl by to zase útěk, který tak dobře znám.

Vysvobodila mne ale Láska - láska, která není světská. Učení Dharmy 💜 přineslo světlo a porozumění tomu, proč a co se děje. Poznání Buddhů mi ukázalo, jak se bytost chová bezohledně, pokud nepraktikuje Sebelásku, pokud nežije v Pravdě, pokud nepěstuje Soucit a pokud se neobejme a neuzná sebe jako dokonalou bytost.

Tyto vzorce - ať jde o manipulaci, kdy se necháváme ovládat, domácí násilí fyzického rázu, anebo jakoukoliv formu trýznění bližního, se zpravidla opakují, prolínají, mají obrovský dopad na psychiku, vytváří ještě větší tlak a bohužel, někdy trvá vysvobození se velmi dlouho a ne vždy zazvoní zvonec na šťastný konec.

Uvědomuji si svou vlastní zodpovědnost za Vše, co se mi v životě děje. Uvědomuji si, že jaký je člověk k sobě, takový je k druhým. A také - z pohledu soucitu - že násilník a manipulátor takto jedná sám se sebou, velmi trpí nenávistí k sobě i rodičům, jedná ponořen do nevědomosti.

Pouze nevědomá bytost se oddává nízkým principům a ani nemůže jednat z místa, kde se nachází, jinak, než jedná. A bytosti trpí, dokud neobjeví lásku samy ve svém srdci a nezačnou se milovat.

Mnoho Dharmy jsem přečetla, aniž bych ji žila. Mnoho jsem přemýšlela o sebelásce, než jsem Přestala žadonit o lásku z venčí, ze světských vztahů a dala si uznání v tom, že už nemusím trpět a že je zde Poznání, které je odpovědí na každé utrpení.

Že klíčová je upřímnost. Soucit. A čisté přání být šťastný, sobě a všem.

Odpouštím sobě a děkuji, že ve mně je síla utrpení transformovat, změnit své přání trpět v radost z toho, že se umím postavit sama za sebe.

Že mám dostatek lásky k sobě a ke každému, komu může mé sdílení ukázat cestu za světlem i co způsobí žití ve tmě.

Tu sílu máš i Ty. Tu lásku, tu možnost z utrpení vystoupit a obejmout se se vším, čeho ses na sobě dopustila.

I ty, kdo jsi násilí používal, protože jsi nechtěl se mít rád, máš možnost to změnit, nechat obživnout srdce.

Přeji všem Poznání Buddhů a Dharmu, které se mi dostalo, i společenství, ve kterém vládne vzájemná úcta. V neposlední řadě Rozvázání karmických svazků, které celý proces protne osvícením programů, které tě ničí. To jediné ukončí utrpení. Přesto, že proces očištění se bude stále dít. Do jemnějších a jemnějších vrstviček.

Má pokora a dík patří vám. Každému herci v mém představení, který mi ukázal, kdo jsem a co si přeji.

Tobě, Buddho Maitreyo, který jsi nabídl poznat čistou proudící Lásku každému, kdo se uschopní netrpět a díky tvému nezměrnému soucitu Osvíceného Buddhy uvidět zranění svá a tak i všech ostatních. Každé bolesti i bytostem, do které jsem si svá zranění projektovala, abych si konečně mohla uznat, že Pravá láska je pouze jedna jediná a je bez podmínek.