Vědění je vším

Bez Vědění, které je pro každou projevenou bytost jejím největším pokladem, bezcílně bloudíme život za životem různými realitami, se kterými se nedokážeme smířit, že jsou jaké jsou. Díky tomuto Vědění, neboli Poznání o pravé povaze reality, tedy o tom jak realita, ve které se nacházíme funguje, jaké jsou její základní principy a jak být s těmito principy v souladu, máme k dispozici kompas a postupně ve své zkušenosti můžeme mapovat realitu, nacházet její vyvážený střed a zde, v samém těžišti reality, přestože jsme Věční Poutníci, můžeme spočinout jako v dočasném domově.

Kdo v tomto Domově prodlévá, rozkročen mezi Nebem a Zemí, může číst z Knihy Života a Smrti, může nalézt Mír, Celistvost. Jednou nohou pak stojí neustále v iluzorním koloběhu smrtí a znovuzrozování nekonečného počtu forem, které hoří touhou po tom, něčím být, něco mít a tím si potvrzovat svoje vlastní trvání v existenci, která je dočasná, povrchní a neuspokojivá. Tuto bolest celého světa díky probuzenému soucitu spoluprožívá s ostatními. Zároveň se s nimi dělí o svůj poklad v podobě Vědění, jelikož Klid, který v něm nalézá, přeje i všem ostatním. Takto koná. Druhou nohou se neustále nachází v Nirváně, která je sice prázdnotou, přesto není prázdná, protože obsahuje všechny možnosti všech možností Neprojeveného. Jakkoliv koná, z tohoto pohledu stojí na místě. Bytost je Probuzena a přesto stále sní karmický sen, jen je jím díky Milosti, kterou si sama dala, neposkvrněna. Rozkročena mezi bytím a ne-bytím pak bytost není ani bytím, ani ne-bytím. Je jen, To Co Jest.

Díky Poznání, které ji zbavilo spánku a díky požehnání všech Ctihodných, kteří se probudili před ní a připravili jí Cestu, Probuzená bytost dovede takto stát uprostřed Nebe a Země a nezbláznit se z toho, sbírat drahocenné zkušenosti z konfrontace s Realitou, sebou samým poznávajícím Sám Sebe, a znovu neusnout na nějakém novém příběhu, tvořit a přitom spočívat v náruči Nezrozeného.

Vědění je vším. Dharma je Vědění.